Zpráva

Den první, sobota 3. 10. 2015

Sešli jsme se na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí. Nikdo se nezpozdil, takže jsme mohli vyrazit do Hranic. V Hranicích přesedáme na Regio Jet a jedeme do Prahy, přes připomínky některých zarputilých zastánců ČD. Cestou nabíráme malinké zpoždění, ukázalo se, jak prozíravé je, že jsme i s tímto počítali. Přímým autobusem, který si studenti zvolili demokratickou volbou, se dopravujeme včas na letiště, přestože do prvního autobusu jsme se všichni nevlezli. Pomalu, ale jistě se dostáváme přes odbavovací část a kontrolu, světe div se bez problémů. Všichni jsme na palubě Airbusu 320 a letíme směr Madrid. Cesta byla příjemná, pro studenty to byla skvělá zkušenost. Na letišti Barajas Madrid hledáme let do Granady a jako zkušení cestovatelé jsme rychle na palubě malého letounu. V Granadě na nás již čekají dle předchozí domluvy španělští řidiči. Pomáhají nám naložit zavazadla do tranzitů a již jedeme do Martosu, vzdáleného přibližně 100 km. Začíná se stmívat a my přijíždíme do našeho budoucího dočasného bydliště, vřele nás vítají Jesus a Jadrana, španělští koordinátoři projektu. Vhod nám přichází i teplá večeře, přestože je již po 22. hodině. Ubytováni jsme ve třech přilehlých domech. Pokoje jsou útulné a studenti jsou nad očekávání spokojeni, především Klára se Sárou jsou nadšeny svým separovaným ubytováním s vlastním sociálním vybavením. Všichni usínáme s očekáváním, co přinesou další dny.

Den druhý, neděle 4. 10. 2015

Dobře jsme posnídali, asi kolem 10. hodiny, prozatím se o nás starají dobře. Jen je velká škoda, že kuchař a kuchařky neumí anglicky, abychom se více procvičili v konverzaci. Při snídani nás překvapí déšť, ještě štěstí, že je to jen přeháňka. Prohlédneme si duhu a již vyrážíme na prohlídku města. Po chvíli bloudění přicházíme na vytyčené náměstí a pak pokračujeme ke kostelu Marie de la Villa a přilehlé vyhlídce. Vracíme se chvilku po poledni, tak abychom mohli v co nejmenších skupinkách vyrazit na oběd. Zkušenosti při konverzaci s místním obyvatelstvem je pro nás nezapomenutelným zážitkem. Počasí je nádherné a po ranní přeháňce není ani vidu. Teplota se pohybuje na příjemných 28°C. Využíváme odpolední siestu skutečně k odpočinku a někteří studenti si krátí čas osvěžením v místním bazénku, který je součástí našeho areálu, kde se stravujeme. Na hodnocení dne kolem 22. hodiny jsme všichni na pracovním setkání, kde si vyměňujeme své poznatky a zkušenosti. Neděle je vskutku příjemným a odpočinkovým dnem, před dalším nabitým programem.

Den třetí, pondělí 5. 10. 2015

Nastává první pracovní den a studenti se začínají obávat, jak zvládnou komunikaci, zda je bude práce bavit a jak si sednou se svými novými zaměstnavateli. Prvotní je pro nás seznámení s místním provozním režimem, malinkým šokem pak záloha, kterou musíme zaplatit, ve výši 20 Eur, když je zde rozbitých spousta vybavení a tak nám začíná malinko docházet, proč se po nás chtělo dříve sepisovat tyto závady. V rychlém sledu následuje další školení o pracovním režimu a rozmístění jednotlivců do španělských firem. A další školení, tomu rozumíme, přeci i u nás ve škole jsou všichni první seznámeni s bezpečností práce a ochranou, kterou známe pod zkratkou BOZP. Následuje potvrzení našimi podpisy a hurá do firem, představit se jednotlivým zaměstnavatelům. Jsme ve Španělsku a tak se není co divit skutečnosti, že na všechno se čeká a co platilo před chvilkou, je zase jinak. Potkáváme však naštěstí samé příjemné a usměvavé lidi, a tak z nás padají všechny předchozí obavy. Ani jsme se nenadáli a je pozdní odpoledne. Chvilka volna na pozdější oběd a opět máme prostor poznávat místní obyvatele. Příjemně strávené chvilky a opět nás čeká práce, plníme pracovní povinnosti tak nějak jinak než španělsky, tedy včas a v požadované kvalitě. Chvilku času si odpočineme a již se připravujeme na večeři. Večeře byla chutná a tak odcházíme spát spokojeni s dnešním dnem a jen lehce se připravujeme na další pracovní den.

Den čtvrtý, úterý 6. 10. 2015

Ráno se probouzíme tak, abychom stihli snídani, která je na osm hodin. Chvilička času a již se rozjíždíme do firem, ve kterých jsme byli již včera. Ráno je pochmurné a zdá se nám, že je tady větší tma než ve stejnou dobu u nás doma. Po snídani začíná pršet, což je pro nás tradicí a skutečně jsme to neočekávali. Zatím se stále seznamujeme s cizím prostředím, jinými pracovními návyky a většina z nás s novými dočasnými vedoucími. Práce nám však ubíhá vcelku rychle a po práci máme i tu svou siestu. Nejsme však Španělé a tak po krátkém oddechu prezentujeme pracovní postupy a další souvislosti. Součástí je i diskuze s místními koordinátory, Jadranou a Jésusem, Ti s námi dále diskutují o možných aktivitách našich volných chvil. Večer se setkáváme všichni u večerní tabule, kterou nám místní kuchař Pepé s láskou připravuje. Zjistili jsme, že je dokonce šéfkuchařem místní vyhlášené restaurace. Na závěr si ještě předáme nejsilnější zážitky z dnešního dne a jdeme do postole vcelku unaveni. Vcelku bez napětí usínáme, víme, co nás zítra čeká a většina z nás se na to těší.

Den pátý, středa 7. 10. 2015

Další pracovní den začíná tak jak jsme zvyklí, nikdo nemáme problémy se vstáváním, ani se společným odchodem i odjezdem do pracovního procesu. Práce ve firmách je jak pro děvčata, tak i pro kluky především různorodá se zvláštními rozdíly. Všichni zvládají práci vcelku dobře, pouze se projevuje malá změna klimatu a dnů a tak jsou někteří z nás nachlazeni, není to však nic velkého. I my učitelé máme nabitý pracovní program a společně koordinujeme pracovní náplně a taky kontrolujeme žáky při jejich činnostech na jejich dočasných pracovištích. Na siestu se všichni scházíme na rezidenci, tedy místě našeho setkávání. Nedodržujeme zdejší tradici, přeci jen máme ještě práci a taky chceme poznat více zdejších míst a tak se věnujeme práci a pak již společně vyrážíme na La Peňu, přilehlou majestátnou horu. Úžasný výhled na blízkou krajinu nám jistě stojí za námahu a na hoře trávíme příjemně společné chvíle. Z kopce nám to jde vcelku rychleji. Někteří se ještě osvěží v místním bazénku a již jdeme společně na večeři. Každý z nás se do večerky věnuje vlastním aktivitám a již jsme myšlenkami v dalším pracovním dnu. Tak končí další pracovní den.

Den šestý, čtvrtek 8. 10. 2015

Další pracovní den začíná stejně a nám připadá vše jako rutinní záležitost. Snídaně dobrá, přesto že je naprosto stejná jako všechny ostatní. Ranní zmatky se nám již jeví jako naprosto běžná záležitost, rozvoz do zaměstnání ale zvládáme se španělským klidem. Telefonujeme, že odjezd je ihned nebo naopak čekáme, i když na nás s odjezdem spěchali. Ještě štěstí, že nás všechny pracovní náplň vcelku uspokojuje a všichni ji zvládáme bez problémů. I my učitelé jsme malinko podlehli španělskému přístupu, jak při organizaci tak i při práci. Kontrola firem se nám stává rutinou, lidé jsou příjemní a velmi sdílní, dokonce i komunikace v jedné z firem je na velmi vysoké úrovni. Především Ing. Steffek si libuje mezi chemickým vybavením a zařízením ve zmíněné firmě Andaltec. Po práci se scházíme na rezidenci a jdeme společně na sportovní centrum, máme domluvený areál na hodinu jen pro sebe. Hrajeme především futsal anebo někteří jen fandí. Po sportovním zážitku spěcháme s osobní hygienou, stále nás zlobí teplá voda, přesto že to připomínáme neustále koordinátorům. Při společné večeři mále chvilku času na hodnocení dne, aktivit a dalších plánů. Večer si na pokojích povídáme, díváme na videa, čteme nebo jen tak relaxujeme.

Den sedmý, pátek 9. 10. 2015

Poslední pracovní den prvního týdne pobytu začíná a nám se zdá, jako bychom tu pracovali hned několik týdnů. Snídaně jako vždy dobrá ale opět stejná, pár drobných zmatků, které začínají na naší rezidenci a pokračují i u našich dočasných zaměstnavatelů. Dnes nás však nečeká jen naše hlavní činnost, tedy práce ve firmách ale i příprava na první větší kulturní akci, kterou bude návštěva tak známého univerzitního města, kterým je Granada. Konečně nám naši španělští koordinátoři zajistili opravu jedné ze sprch a teplá voda již nám tedy teče ve všech koupelnách, a tak se pohodlně po práci osprchujeme. Následnou činnost zvládáme s rutinou a ani jsme se nenadáli a je tu večeře. Po večeři vyrážíme společně na prohlídku zábavního centra, všichni chceme vidět, jak se umí bavit naši španělští vrstevníci. Společně odcházíme na své pokoje ještě před půlnocí a s očekáváním zaléháme do postelí. Teplota stéle neklesá pod příjemných 20°C, a to ani v noci.

Den osmý, sobota 10. 10. 2015

Místo spánku vstáváme raději brzy ráno přes to, že je sobota a někteří z nás nejsou v tyto dny zvyklí vylézat dopoledne z postelí. Ještě před osmou hodinou ranní vyjíždíme na výlet do plánovaného města - Granady. Doprovází nás naše dobrá známá koordinátorka z Belgie, jejíž jméno je Jolien. Chvilku společně tápeme, ale nakonec nacházíme správnou cestu a ocitáme se na náměstí svatého Nicolase. Opět chvilka napětí, zda najdeme vchod do Alhambry od náměstí Nueva. Vše se nám daří a již se ocitáme v historickém centru Granady. Tato část města nás učarovává svou nezaměnitelnou podobou. V rámci prohlídky navštěvujeme Museo de la Artes. Po těchto prohlídkách se vydáváme na cestu do rezidence Europroyectosu, kde na nás čeká místní specialita Paella. Neztrácíme moc času a již se ocitáme před slavnou granadskou katedrálou, vedle se nachází kouzelný kostel, jehož jméno se nám nepodařilo zjistit. Každý z nás se pak vydává svou vlastní cestou, aby poznal nádherné úzké uličky a taky nakoupit pozornosti svým rodičům, kamarádům a dalším známým. Počasí je stále pěkné a tak si můžeme celé město dle libosti vychutnávat plnými doušky. Opravdu všude okolo nás spatřujeme zbytky maorské minulosti. Všichni odjíždíme společně do Martosu spokojeni a plní dojmů. Osobní volno téměř neznáme a v neděli si ho zase moc neužijeme, máme totiž naplánovanou návštěvu Gibraltaru.

Den devátý, neděle 11. 10. 2015

Ranní vstávání je vskutku šílené, ani snídat nám moc nechutná a zatím nic nenasvědčujeme tomu, že je neděle. V sedm hodin ráno již vyjíždíme směr Středozemní moře, přes Malagu do Gibraltaru, který ještě nikdo z nás nikdy nenavštívil. Cesta nám trvá téměř 4 hodiny. Počasí nám nepřeje a celou cestu prší. Všichni jsme napjatí a plní očekávání nebo dokonce obav zapříčiněných právě deštěm. Procházíme důkladnou celní kontrolou, ani myška neproklouzne. První z tolik očekávané křižovatky, kde se kříží cesta s ranvejí, nám bere dech. Ve velké mlze vidíme jen část Gibraltarské skály a jdeme pomalým krokem do centra. Ani Jolien neví co dál a my jsme silně nerozhodní. Přestává pršet a my tedy nerozhodně vyrážíme na skálu. Počasí je velmi proměnlivé a začíná silně pršet. Část se vrací s Jolien a část se nedáváme odradit počasím a pokračujeme směr vrchol. Počasí se opět prudce mění a úžasná vyhlídka nás odměňuje nádherným panoramatem. Dokonce se nám podaří přesvědčit pokladního a vstupujeme do místních jeskyní. Po chvíli se vracíme, fotíme se s opicemi Makaku. Vše je velmi rychlé a my již opět jdeme na další místo, na oběd do města La Linea de la Concepción. A opět již sedíme v dodávkách a jedeme zpět do Martosu. Nyní svítí sluníčko a my si užíváme středozemního pobřeží, dokonce vidíme odvážlivce se koupat. Končí další hektický den.

Den desátý, pondělí 12. 10. 2015

Hned ráno malinko prší, ale teplota se pohybuje kolem příjemných 20°C, připomínáme si při společné snídani náš hlavní úkol – cíl, podat zprávy o sobě svým blízkým. Ani jsme si moc neodpočinuli a zase do práce, slyšíme od studentů. A tak jako každý jiný pracovní den se rozcházíme do firem za prací. Na cestu již nám svítí sluníčko a i teplota pomalinku ještě stoupá. Na odpolední siestu jsme všichni pohromadě, a jaké překvapení, když my učitelé navrhujeme jet do Jaénu a všichni bez rozdílu hned souhlasí, i když je to na úkor osobního volna a bude je to stát nějaké drobné Eura. Přesto, že nemáme žádného zkušeného průvodce, se pohybujeme zcela jistě po městě a po chvilce jsme v centru města. Úchvatná katedrála Jaénu, hlavní sídlo představitelů města a mnoho dalších památek nám ubírá spoustu času. Všude kolem nás se díky španělskému svátku pohybují lidé v tradičních španělských krojích. Především děvčata, mladé dívky a taky zralé dámy jsou pro nás něčím úchvatným. Při prosbách o společné fotografie, ryze španělsky a s temperamentem jim vlastním pózují a srdečně se k nám tisknou. Tak nám vše ubíhá, že již sedíme zpátky na rezidenci, společnou práci zvládáme sice v pozdějším čase, ale s o to větší vervou. Večeře a již jsme v posteli a hlavu máme plnou plánů na zbývající dny, které ubývají velkou rychlostí.

Den jedenáctý, úterý 13. 10. 2015

Po včerejším skvěle prožitém dnu jsme zase plní energie a všichni se těšíme do firem, kde nás v mnohých případech očekávají přátelské známé tváře. Dokonce jim máme co vyprávět a možná je i překvapíme svou akčností. Začínáme si zvykat na nové španělské názvy, jako například maňána, což je čas od rána do 14:00 hodin. Po práci na nás doléhá únava, přesto jdeme hrát fotbal nebo vyšplháme opět na místní kopec La Peňu. Máme možnost se sami rozhodnout, kterou z aktivit si vybereme. O španělské siestě, která je standardně mezi 14:00 – 17:00 hodinou si necháváme jen zdát. Po takovém výkonu, jako je fotbalový zápas či zdolání kopce La Peňa máme samozřejmě hlad a jídlo si především díky excelentnímu kuchaři Pepému dokonale užíváme. Na večerní volno nám opět nezbývá moc času, takže každý trávíme tu svou chvilku podle svého uvážení. Někteří se díváme na filmy, které jsme si sebou dovezli, jiní jdeme na procházku městem, další pak sledujeme fotbalový zápas naší reprezentace. Nakonec se ale všichni scházíme na svých pokojích přesně, podle předem stanovených pravidel a spokojeni usínáme.

Den dvanáctý, středa 14. 10. 2015

A je tady další den, rychle domlouváme naši hlavní aktivitu na sobotu, kterou bude korida v provinčním městečku Jaén. Někteří z nás tento španělský tradiční sport vidět nechtějí a tak zůstanou v Martosu, přece jen bude asi těžké pro někoho drsnější pohled. Vybereme tedy peníze na lístky ještě před snídaní. Celkem se těšíme do práce, jež nás čeká posledních pár dnů ve firmách, pouze se malinko tísníme, protože sdílíme prostory s další polskou školou a tak si malinko pospíšíme se stravou. Do práce se rozjíždíme a opět poprchávý, což je poslední rána klasické. Práce nám však rychle ubíhá a tak jako každý jiný den již máme odpolední aktivitu. Zase se dělíme na dvě skupiny, jednou skupinou jsou fotbalisté a ti jdou na nedaleký betonový plácek, druhá skupinka vyráží do centra města na společnou prohlídku parku a přilehlého areálu na koridu. Vytváříme spoustu společných fotografií a nakonec si dáváme rozchod. Po těchto činnostech nám samozřejmě vyhládlo. Na večerní volno nám opět nezbylo moc času, takže každý tu svou chvilku trávil dle svého uvážení. Někteří se díváme na filmy, které jsme si sebou dovezli, jiní sledujeme internet nebo komunikujeme se svými blízkými. Všichni společně se tak jako každý večer scházíme na večerku ve svých pokojích.

Den třináctý, čtvrtek 15. 10. 2015

Sprchování, čištění zubů, holení, snídaně, odjezdy a odchody do firem – vše se nám zdá, že se stále dokola opakuje. Navíc snídaně jsou stále stejné, nic se na nich nemění. Jen se promítá malá změna v dělbě o místa, sdílíme prostory rezidence. Pracujeme však ve stejných firmách, ještě že práce v nich je alespoň malinko různorodá a máme tak dostatek poznatků na odpolední prezentace prací a naměřených výsledků. Místo tak oslavované siesty máme naplánovanou exkurzi do místní továrny na výrobu olivového oleje, vybíráme dvě eura, připravujeme se na exkurzi tak, abychom nebyli překvapeni. Klasická zpráva přichází, exkurze se mění na zítra – španělský životní styl. Co můžeš udělat zítra odlož na pozítří, platí jednoznačně. Podívejte se, na přípravné video, aneb co všechno budeme zítra vidět na vlastní oči:

https://www.youtube.com/watch?v=57-OowHmeKk

Zbývá nám tedy čas na sportovní klání, jdeme na sportovní areál, hrajeme fotbálek a jinak se sportovně bavíme. Nyní již máme pouze chvilku času na osobní hygienu a přípravu na večeři. Na večeři si pochutnáváme, Pepé ji připravuje s vysokým úsilím. Pokukáváme na odlišnou vegetariánskou stravu, kterou Pepé připravuje pro žákyni, která nejí masitou stravu. Pak již každý sám spřádá plány na náš poslední španělský pracovní den. Připravujeme si vše na své individuální rozloučení se ve firmách. No a nezapomínáme ani plánovat náš poslední neúplný víkend.

Den čtrnáctý, pátek 16. 10. 2015

Dnešní den je ale naprosto odlišný, každý máme jinou představu o svém posledním pracovním dni a rozloučení se ve firmě. Obloha je opět jasná, ale na ranní šero jsme si již zvykli, stejně jako na pozdější západ slunce. Přestože se nacházíme ve stejném časovém pásmu, je vše o hodinu až hodinu a půl zpožděno (zdroj Steffek). Práce nám rychle utíká a my již předáváme pokoje, tak abychom dostali zpět náš depozit – 20 Eur. Jasně, že je dostáváme zpět, jsme totiž pořádní a bezproblémoví. Chviličku času věnujeme odpočinku a již máme program, a to včera odložená exkurze do továrny na zpracování oliv. Očekávání předčilo naše představy, přesto že jsme si včera promítli krátké video, čeká nás odborný výklad, zkouška nejvyšší kvality přímo v provozu a místní videoukázka. Na závěr jdeme degustovat a jako bonus dostáváme láhev toho nejlepšího panenského olivového oleje. Večeři posouváme na dřívější hodinu a po ní vyrážíme na goodbye meeting, v restauraci Lo Nuestro. Chvilku s námi hostitelé manipulují, sednout – vstát – sednout, no připadáme si jako na branném cvičení (standardní španělská organizace), ještě že máme připravených pár dárků, ty předáváme, všichni společně krátce hodnotíme stáž a následně se přesunujeme do restaurace Bauhaus, která však v ničem náš Bauhaus nepřipomíná. Využíváme prodloužené večerky, ale v určenou dobu všichni zaleháme, především my studenti jsme tak oblíbeni, že nás koordinátorka Jolien doprovází a ještě dlouho se s námi nemůže rozloučit. Ovšem, jako vždy nekompromisní, jeden z učitelů vše rychle utne, všichni víme, že nás čeká náročný poslední den, pro některé s koridou, pro jiné zase jejich vlastní kulturní program.

Den patnáctý, sobota 17. 10. 2015

Snídáme až po 10:00 hodině, včerejší den byl totiž dost náročný. Každý máme své ráno malinko jiné, někteří odcházíme do města. Cestou ještě ověřujeme v restauračních zahrádkách praktické ukázky “tapas”: Ke každému nápoji, který si v restauraci objednáme, dostáváme jako pozornost nějakou drobnost k zakousnutí. Cena se pohybuje kolem 1,50 EUR (nápoj + malá porce jídla), a z drobností se časo stává celá svačinka. Dnes nás čeká další změna a to, že místo večeře oběd, jedeme totiž autobusem do Jaén, na často zmiňovanou corridu. Odjezd tedy chvilku po obědě, a my musíme stihnout spoj v 15:30 hodin, především vlézt se do něj, protože kromě corridy je v Jaén i velkolepá oslava “Feria de San Lucas”, a všichni tam chtějí. Vidíme corridu a většina z nás v tomto umění, jak je nazýváno (zdroj učitel Steffek), se velmi různí, od nadšení po rozpolcenost. Těžce vstřebáváme osudy úžasných a nádherných zvířat. Večer autobusem zpátky, a dokonce místo ve 21:15, stíháme spoj v 20:15 a to podle jízdního řádu. Většina návštěvníků naštěstí ještě zůstává v Jaén asi do nočních, či spíše ranních hodin. Je to zřejmě důvod, že se do autobusu dostáváme bez čekání a tlačení. Po návratu do Martos téměř běžíme do svých pelíšků, již se bojíme toho, jak krátký spánek nás čeká.

Den šestnáctý, neděle 18. 10. 2015

Skutečnost je ještě horší než očekávání, trhaný spánek a šílený budíček. Vstáváme ve tři hodiny, tedy pouhé tři hodinky po půlnoci. Všichni vstáváme včas, vše máme sbalené, pokoje uklizené. Carmen jako vedoucí místního transportu nás malinko rozebírá, chvilku čekáme na třetí tranzit, který přijíždí podle španělského systému v čas, a my vyrážíme třemi tranzity směr Granada. V pořádku přijíždíme do Granady na letiště. Odevzdáváme kufry k odbavení, že jsme ale byli prozíraví a před odjezdem jsme si pečlivě vážili zavazadla. Jen dolaďujeme hmotnost a všichni bez problémů procházíme. Přestupujeme v Madridu jako zkušení cestovatelé bez problémů, malinko nás trápí žízeň, do letadla nesmíme tahat žádné tekutiny, a v bezpečnostní zóně je všechno tak drahé. Nacházíme útulnou restauraci v bezcelní zóně, dáváme si kafíčko s loupáčkem a za chvilku vyrážíme dále. Přistáváme na letišti Václava Havla v Praze, nacházíme bez problémů zavazadla a vyrážíme na autobus. Informace vyhledáváme bleskově na svých mobilních zařízeních a již vyrážíme autobusem podle plánu. Na nádraží máme přesně čas koupit jízdenku, usedáme a odjíždíme. Všichni se již vidíme v teple domova. Pozor jde o jiné teplo, než které jsme poznali ve Španělsku.

Poděkování

Našim hostitelům za zprostředkování stáží ve španělských firmách. Evropské unii za peníze, studentům za reprezentaci naší školy, regionu a země. Dále panu Ing. Sadílkovi, bez kterého by celý projekt nevznikl, pí. Válkové Dis, za skvělou práci při přípravě rozpočtu a celkovou ekonomickou podporu, dále všem kolegům, kteří se podíleli na přípravě studentů na odbornou stáž a zaslouží si být vyjmenování:

Ing. Sadílek, Ing. Bernkopf, p. Riemer, p. Chrenka, Mgr. Kundrát.

V neposlední řadě chceme poděkovat řediteli školy Mgr. Pavlůskovi za motivaci a podporu všech zainteresovaných osob.